Archiv pro rubriku: Vietnam 2017

07.05.2017 Ha Noi

Je tady poslední den našeho cestování po VN. Ke snídani si dávám Trûng vit lòn – kachní vejce speciál, které jsem chtěl celou dobu ochutnat. Paní je prodává přímo naproti našemu hotelu. Jako příloha je podáván strouhaný zázvor a jedna neznámá aromatická bylinka. Dávám si první sousto. Cítím, že to nedávám a asi vrhnu. Vzepřu se a sousto postupně spolknu, ale druhé již neriskuji. Problém je v hlavě a kdyby byl čas, tak se to dá tréninkem odblokovat. To až se sem vrátím příště.
Chodíme po nákupech za zbývající milióny ťongů, fotíme, ochutnáváme kafíčka. Nálada je předodjezdová, u mne nic moc. Domů se těším na rodinu a známé, ale cestu bych ještě natáhnul o další 3 týdny do jižního Vietnamu a Kambodže. Anebo si zajet do Indie koupit motorku Royal Enfield 500 a projet celou Indočínu, snad příště. Při této myšlence mám takové to mrazení a to značí jediné, že to nebude zas za tak dlouho, ale bude to opravdu na dlooooooooooooooooooooooooooooouho.
I have a dreams!
V jedné kavárně si Pepík nechává od pouličního čističe bot vyčistit kecky. Mám strach, aby u té chemické bomby přežil. Je to odolný syn Hanoje. Jen naznačuje, že na to má vložky. Pepík souhlasí a kupuje si je od něho. Jsou skořicové a světe div se, funguje to – chemické bomby deaktivovány.
Jdeme okolo jídelny, kde se griluje o 106. Mají jen jedno jídlo, jak to zde v podobných vývařovnách bývá a je to jedno z nejlepších jídel, které jsem na naší cestě jedl. Ugrilují bůček na tenké plátky a malé karbanátky. Vše dají do misky a zalejou to lehce nasládlou omáčkou se zeleninou. Podávají se k tomu nudle bún a košík bylinek. Dochutí si to každý čilinou a limetou. Vše dohromady to má tak výbornou chuť, že bych se ujedl, ale musím uvolnit místo, je stále plno. Za neuvěřitelných 40kč je to další bomba, tentokrát chuťová.
V 18hod. nás taxi odváží na letiště. Máme více jak 3,5h. fóra do odletu. Při pasové kontrole 3 projdeme a čtvrtý je zastaven, že je nějaký problém. Jdu překládat, co se děje. Zjišťují, že jsme měli víza pouze do 4.5. Nechápu, protože na všech žádostech jsem uváděl přílet do VN 14.4. a odlet 7.5. Dívám se na povolení vstupu a skutečně je tam datum 4.5. Asi se ouřadům nechtělo přepisovat na sedmého a my si to řádně nezkontrolovali. Je to tady, jediné co nechcete ve VN mít, je problém s ouřady a ještě tak blbý a zbytečný. Odvedl nás soudruh v zelené uniformě z emigračního. Po vyšetření je nám oznámeno, že zaplatíme celkem 5milionů ťongů. Spadl mi kámen ze srdce, chtějí prachy. Skalpy by byly horší. Ještě horší by bylo honění frček, měl jich už dost. Teď je potřeba doplnit hromádku plastových bankovek. Při placení se usmíváme a dostaváme razítko do pasu, povoleno do 7.5.
Riskuji a žádám o potvzení platby. Přichází ještě více frček a dlouze se vypisuje potvzení.
Znovu procházíme pasovkou a tam si odvolávají Pepíka. Nás pouští dále.
Nevíme, co se děje, tak čekáme za pasovkou. Za půl hodiny je zpět, pěkně vytočený – kontrola odbaveného batohu. Probíhala následovně: vybalit, ukázat jednu věc a zabalit. Znova vybalit a něco ukázat, zabalit. Celkem 4x za sebou, jednou za každého z nás. MY VÁM DÁME ŽÁDAT POTVRZENÍ!
Pěkně se nám náskok 3,5h. zredukoval na 30min. před odletem.
Goodbye Ha Noi!