Archiv pro měsíc: Březen 2018

28.03.2018 – sopka Marapi a palác Minangkabauů

Na dnešní den jsme (jsem) naplánoval/i procházku na sopce Marapi – projdeme se deštným pralesem až k hranici oblačnosti, vrátíme se zpět dolů a pojedeme na prohlídku královského paláce Minangkabauů (místní etnikum).

Ráno v 6:30 platíme vstup do parku (1300m.n.m.) a pochodujeme nahoru. Co čert nechtěl: nebe bylo modré, v pralese příjemný chládek.

Sousedky Marapi a zeleninová pole.

Most přes strž není podle norem, ale jen tak nespadne.

Jen jsem nechápal, že mapy ukazují cestu rovnou na vrchol přes vrstevnice – asi nějaká chyba, říkám si. Naopak cesta je v mapách správně, jen se tu nic neobchází.

Terén není žádná lázeňská promenáda.

Někde je nám i těsno.

A ty panoramata! Vedlejší vulkány jsou již v oblacích.

Ve výšce 2000 metrů si začínáme zpívat „když už nemůžeš, tak přidej víc“ a „slovo nejde, neexistuje“.

Nad hranicí lesa asi 2300m a vrchol stále v nedohlednu.

Pohled do kráteru činného vulkánu. Dokonce tam chodí místní občas pro síru.

Ještě poslední pohled na hranu kráteru.

Během 5,5km jsme vystoupali 1400 výškových metrů – zřejmě dobrý oddíl ten Chilli klub. Sestup byl snad ještě náročnější – po 16 hodině  jsme dole u vstupu (původně to mělo být v poledne). Jsem zvědav, jak dlouho si budeme lízat rány. 

Ještě se jedeme podívat na palác etnika Minangkabauů, kam přijiždíme za setmění takže se nedalo dobře fotit. Naštěstí otevřeli palác jen pro nás, tak jsme si vše v klidu prohledli. Zajímavé je, že toto etnikum žije v matriarchatu (dědí se z matky na dceru).

Čelo paláce za setmění.

Skladiště.

Bohatí členové etnika si stále staví domy v tradiční architektuře.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Minangkabauové

Ještě k minulému příspěvku: ochutnávali jsme durian, který má právě sezónu.

Hezky vypadá, ale páchne.

Pokračování zítra.